Trocha historie zámkařství II.

Využití kovu při výrobě zámků.

Nejstarší historie zpracování kovů začíná v době kamenné, kdy se objevují první případy využívání kovů, které se nacházejí v přírodě v ryzí formě. K redukci mědi došlo asi 6 tisíc  let př. n. l., pak následoval objev výroby bronzu a dalších slitin až po objev redukce železa asi 3000 let př. n.l. Kovy jsou významný technický materiál, který se uplatňoval při výrobě klíčů, zámků a kování. Nejdříve se používala měď, dobře se redukuje a je měkká, a tím umožňovala tváření za studena.

Později se objevuje cín a asi 4000 let př.n.l. se objevuje první slitina – arzenový bronz. O něco později nastává doba bronzová s objevem cínového bronzu. Železo se používalo asi 3000 let př. n. l.  V Mezopotamii (dnešním Iráku) byla v hrobce krále nalezena dýka se zlatou rukojetí a ocelovou čepelí datovanou 2750 let př. n. l.

Víme velmi málo o metodách, které používali řemeslníci ve starověku. Všechno, co víme je z nálezu zámků nebo jejich fragmentů. Většina toho, co je známo, je založeno na archeologii, dedukcích a spekulacích, protože je nedostatek písemných záznamů o tomto řemesle. Pro většinu klasických spisovatelů, nebyl zajímavý pohled na svět ve špinavých dílnách, kde se dělají zámky a klíče, natož psát o nich!

Tato práce byla náročná a nákladná, a je pravděpodobné, že bezpečnostní produkty, vyráběli do značné míry malé elitní třídy, které měli majetek k zajištění nákladnému zpracování kovů.

Starověké ohniště pro výrobu kovu bylo nejdříve s několika kamenu uložených v kruhu, topili měkkým a později tvrdým dřevem, a dosahovali teplot asi 500 stupňů. Aby dosáhli větší teploty okolo 1000-1200 stupňů začali vykopávat jámy obložené rudou a uprostřed topili dřevěným uhlím. Redukce (tavba) se prováděla opakovaně. Později byly jámy obkládány jílem a slámou. Odlévání se provádělo do vysekaného kamene, později již v písku nebo ve vytvořených formách z dřevěných kmenů  vyplněných pískem, do nichž se vkládal voskový model


Nejdříve se kov používal na výrobu klíčů pro jeho větší pevnost a menší opotřebení, závory byli dřevěné.

Dělaly se různé tvary klíčů s různými systémy otevření, provaz sloužil k zasunutí závory a klíč na posunutí závory do otevřené polohy.

 
První celokovový zámek se objevil u Římanů. Uvádí se, že římské zámky byly odvozeny od egyptských a řeckých. Římané měli bohy a bohyně na všechno, dokonce i menší božstva pro drobné záležitosti. Bezpečnost byla ztělesněním jistoty. Janus byl bůh vstupů, dveří zámků, jehož symbolem je klíč. Jeho chrám v Římě byl otevřen v době války pro ty, kteří se modlili, aby se nepřátelé nedostali do chráněných objektů.

V dějinách zámku je třeba zdůraznit, že Římané zámky nevynalezli, ale rozvíjeli, vytvořili kovové zámky s komplexními mechanizmy, a šířili je ve Středomoří v Evropě. Velký pokrok nastal při zjištění, že dokázali vyrobit kov který pružil a tím se změnil způsob používání blokovacích stavítek.

Pokračování příště