Kdo jsou to zámkaři? Již od pravěku byla potřeba zajistit si ochranu osobního či společného majetku před nenechavci. Nejobvyklejší obranou před uzmutím osobního vlastnictví bylo schování věci na neznámé místo nebo její neustálé hlídání strážemi. K oblíbeným metodám hlídání patřila zvířata. Pro strážení pokladů používali krokodýly, hady, psy nebo dravá zvířata. Hlavy draka, lva, nebo tvar hada se používají na klepadlech, klikách, překrytí klíčových dírek dodnes jako symbolika ochrany. Absolutní datování vzniku zámku není potvrzeno. Skutečný zámek a klíče jsou čínské vynálezy pocházející z doby 4000 let př. n. l. V Mezopotámii je používali v 3. tisíciletí př. n. l. Znali je i Egypťané. Nejstarší zámky jsou dřevěné. Vývoj a výroba zámků vždy souvisela s materiálem nejvíce používaným v době svého vzniku. Dřevěné a později kovové zámky si pořizovali především zámožnější lidé k ochraně obydlí, sýpek a hospodářských stavení. Popsat oblast zámkařství, ať z hlediska historického či současného není snadná věc, naší snahou je přiblížil veřejnosti krásu a umění práce mistrů zámečnického řemesla a pestrost druhů zámečnic­kých výrobků. Vysvětlit obor zámkaře je ztíženo historickým vývojem, kde často výrobky spadající do oblasti uměleckého kovářství, byly dříve prací zámkaře. Práce zámkaře byla a je nelehkým tzv. černým řemeslem, avšak jeho výtvory obohacovali interiér a exteriér  funkčními výrobky. Zámkař je tedy řemeslo zpracovávající a obrábějící kovy převážně za studena. Od běžného kovářství se liší jednak řemeslným zpra­cováním, ale také účelem výrobků. Již Římané znali profesi zámečníka. Římští zámečníci byli velmi zruční, vytvořili celokovové dveřní, visací a kombinační zámky. Později se objevují zámky s otočným klíčem. Již více jak pět století v českých zemích představuje vrchol do­vednosti a právem se stal výrobkem, který nový adept zámeč­nického řemesla předkládal jako mistrovský kus. I to byl jeden z důvodů, že řada dodnes dochovaných zámků okouzlí krásou tvarů i dekoru, důmyslem mechanické konstrukce i precizností provedení. Z pohledu uměleckohistorického se v zámcích jednotlivých epoch odrazily slohové proměny, mnohdy ve vazbách na architekturu a její interiér, případně jeho vybavení, kde všude dotvářely harmonický celek. Starodávné zámky mají hodnotu jen historickou.  

 Každý den používáme zámky a klíče. Zamykáme byt, kancelář auto, trezor a přijde nám to jako samozřejmost. Několikrát denně provádíme tento rituál, s vědomím, že naše domovy a majetek jsou v bezpečí, že máme vše bezpečně zajištěno nebo uloženo.

 

Dřevěné zámky
Nejdříve se lidé jistili dřevěnými závorami na vnitřní straně dveří, zasunutých do vytvořených schránek na zárubních u kamenných staveb vytvořili otvory pro vložení závory. Závora měla podobu pevného trámku, kulatého nebo hranatého tvaru, delšího než šířka dveří. Tam, kde byl kladen větší důraz na zajištění, byly i dvě závory nebo se přidávaly klínky a obrtlíky. Dveře byly s tvrdého dřeva opracovaného podle tehdejších možností.
Ve starověku zámek a klíč vznik, aby mohli lidé při odchodu ochránit své cennosti v době, kdy se nenacházeli ve svém obydlí. Klíč k otevření zámků měl značné rozměry a nosil se přehozený přes rameno. Majitel takového klíče tím dával najevo svou příslušnost k vyšší vrstvě  
Asi nejznámější dřevěný zámek je egyptský. Dřevěná závora byla vybavena velice chytrým mechanismem západek, které byly vlivem gravitace ve své spodní, klidové poloze, čímž bránily otevření dveří.
Dřevěný klíč s kolíky se přes otvor ve dveřích zasunul do schránky zámku. Každý kolik pasoval přesně do příslušné dírky a nadzvednutím stavítek umožnil odsunout závoru s použitím provázku. Tento zámek je znám v různých podobách z více míst ve světě např. v Číně, Americe, Izraeli nebo Persii, je tedy pravděpodobné, že vznikali nezávisle na sobě. Doklady o tom se zachovali v literatuře a na malbách s této doby.  

Zámkařství Brno

Využití kovu při výrobě zámků.
Využívání kovů, v zámkařství začínalo mědi. K redukci mědi došlo asi 6 tisíc let př. nl. pak následoval objev výroby bronzu a dalších slitin až po objev redukce železa asi 3000 let př. nl. Kovy jsou významný technický materiál, který se uplatňoval i při výrobě klíčů, zámků a kování. Nejdříve se používala měď, dobře se redukuje a je měkká a tím umožňovala tváření za studena. Později se objevuje cín a asi 4000 let př.nl. se objevuje první slitina – arzenový bronz. O něco později nastává doba bronzová s objevem cínového bronzu. Železo se používalo asi 3000 let př.nl. V Mezopotanii (dnešním Iráku) byla v hrobce krále nalezena dýka se zlatou rukojetí a ocelovou čepelí datovanou 2750 let př.nl
Víme velmi málo o metodách, které používali řemeslníci ve starověku. Všechno, co víme je z nálezu zámku nebo jejich fragmentu. Většina toho, co je známo, je založeno na archeologii, dedukcích a spekulacích, protože je nedostatek písemných záznamů o tomto řemesle. Pro většinu klasických spisovatelů, nebyl zajímaví pohled na svět, ve špinavých dílnách jak se dělají zámky a klíče, natož psát o nich! Tato práce byla náročná a nákladná, a je pravděpodobné, že bezpečnostní produkty, vyráběli do značné míry malé elitní třídy, které měli majetek k zajištění nákladnému zpracování kovů. Starověké ohniště pro výrobu kovu bylo nejdříve s několika kamenu uložených v kruhu a topili měkkým a později tvrdým dřevem, dosahovali teplot asi 500 stupňů. Aby dosáhli větší teploty okolo 1000-1200 stupňů začali vykopávat jámy obložené rudou a uprostřed topili dřevěným uhlím. Redukce (tavba) se prováděla opakovaně. Později byly jámy obkládány jílem a slámou. Odlévání bronzu se provádělo do vysekaného kamene, později již v písku nebo ve vytvořených formách s dřevěných kmenu a vyplněných pískem do nichž se vkládal voskový model. Nejdříve se kov používal na výrobu klíčů pro jeho větší pevnost a menší opotřebení, závory zůstávali dřevěné. Dělali se různé tvary klíčů s různými systémy otevření, provaz sloužil k zasunutí závory a klíč na posunutí závory do otevřené polohy.

Kovové zámky

První celokovový zámek se objevil u Římanů. Uvádí se, že římské zámky byly odvozeny od egyptských a řeckých. Římané měli bohy a bohyně na všechno, dokonce i menší božstva pro drobné záležitosti. Bezpečnost byla ztělesněním jistoty. Janus byl bůh vstupů, dveří zámků, jehož symbolem je klíč. Jeho chrám v Římě byl otevřen v době války pro ty, kteří se modlili, aby se nepřátele nedostali do chráněných objektu. V dějinách zámku je třeba zdůraznit, že Římané zámky nevynalezli, ale rozvíjeli. Vytvořili kovové zámky s komplexními mechanismy a šířili je  v Evropě. Velký pokrok nastal při vyrobě kovu, který pružil a tím se změnil způsob používání blokovacích stavítek.
Kovové zámky byly spolehlivější a snadněji se opravovali. V Pompejích se našly také nástroje, které bychom dnes identifikovali jako šperháky. Archeologové (asi vzhledem k jejich kvalitnímu provedení) soudí, že nešlo  o zlodějské náčiní ale o pomůcku pro zámečníky, kteří tak mohli v případě ztráty klíče otevřít zamčené dveře.
Pevnějším kovem, ale hůře zpracovatelným k výrobě zámku bylo železo. Železo je lidstvu známo již od prehistorické doby, je druhý nejrozšířenější kov na Zemi a je zastoupen také ve vesmíru (meteority). Lidstvu je znám již od pravěku. Železo lidé nejdříve začali používat v jeho přirozené formě – zpracovávali meteority, železo dopadající na zemský povrch z vesmíru. Sumerové mu proto říkali „kov z nebes“. Objev výroby a využití železa byl jedním ze základních momentu vzniku současné civilizace. Má všestranné využití při výrobě slitin a pro výrobu většiny základních technických prostředku používaných člověkem. První železo vzniklé činností člověka, které bylo možno opracovávat kovářským způsobem, je tzv. houbovité železo, které vzniklo nízkoteplotní redukcí železné rudy v tzv. zkujňovacím ohništi. Železná ruda se zahřívala v mělkých jamách s velkým přebytkem dřevěného uhlí rozdmýchávaného měchem. Získaly se tak slinuté kusy kujného železa, které se zpracovávaly mocným kováním. S tímto způsobem výroby železa se setkáváme prvně u Chetity (přibližně 3000 let př.n.l.). Chetité výrobu železa velmi dobře střežili a k jeho rozšíření tak došlo teprve po rozpadu Chetitské říše někdy okolo roku 1200 př. n.1.  kdy začíná doba železná.  Ve střední Evropě zpracovávali železo poprvé Keltové v údolí Sieg kolem roku 700 před Kr.  V nízkých pecích se železná ruda žíhala v ohni z dřevěného uhlí za volného přístupu vzduchu. Po několika hodinách se pec rozlomila a vyjmula se tzv. železná houba, nevelká hrouda pórovitého železa s malým obsahem uhlíku. Opakovaným zahříváním a kováním se struska odstranila a prokováním homogenizovala (kovářsky se svařila) do požadovaného polotovaru. Aby nebylo železo příliš měkké, nasytíl se povrch uhlíkem.  

Pružiny
Pružiny jsou životně důležité na funkci zámku a technologický rozvoj. Pružiny zámků jsou důmyslný detail, který má velký význam v rozvoji a výrobě zámků. Řekové objevili pružné vlastností kovů o 1000 let dříve, ale až Římané využili těchto vlastností elasticity kovů v mechanismu zámku.  S rozšířením říše, římské zámky se stali široce distribuované. První moderní zámky byly vytvořeny pomocí ocelové pružiny v kombinaci s kovovými kryty zámků. Některé části zámkových mechanismu, prostě nefungují bez pružin. Pružiny zámku hrály a hrají důležitou roli ve funkčnosti zámků. U římských zámků, byly použity tlačné pružiny na dveřních zámcích a později u visacích zámků. Pružiny byly vyrobeny z tepaného železa za studena.

Visací zámky
Výhodou visacích zámků na rozdíl od zámků dveřních je, že jsou obvykle malé, snadněji se používají, a hlavně přenosné. Nevýhodou je, že musí být použit s nějakým druhem kování. Visací zámek má neuvěřitelně dlouhou historii. Jejich kořeny jsou nalezené v egyptské, řecké a římské kultuře. Stejně jako u mnoha jiných každodenních předmětů, byly vynalezeny, když vznikla potřeba zajistit majetek přepravovaný z místa na místo a visací zámek zajistil truhly a skříňky nebo šperkovnice. Visací zámek s pružinou je římský vynález z třetího století našeho letopočtu, který se šířil rychle po celé říši, ale i za jejími hranicemi. Datování visacích zámků může být problém. Někdy dvě nebo více generací kovářů pokračovali ve vyrábění zámků se stejným tvarem bez změny mechanismu. Výhodou visacích zámků na rozdíl od zámků dveřních je, že jsou obvykle malé a obvykle jsou levnější než zámky dveří. Nevýhodou je, snadnější přístup k napadení zámku.

Visací zámky se zasouvacím třmenem

Visací zámek s třmenem

Visací zámky s otočným klíčem

Visací zámek s otočným klíčem

 

Kombinační zámky
Kombinační zámky jsou mimořádně vzácné. Je to úžasný vynález a nádherně provedená práce. Většina kombinačních zámků byla odlita s bronzu s jednoduchým mechanismem. Odlévání se provádělo metodou ztraceného vosku a některé zámky měli až 30 dílů. Sloužily jako zámky u šperkovnic, kasiček.

Zámek na obrázku je z bronzu složen ze tří otočných knoflíků umístěných na desce zámků. Otočením  knoflíků, příslušným směrem umožní zasunutí závory a vyjmout petlice.

Kombinační zámek