Trocha historie zámkařství díl I

Úvod
Již od pravěku byla potřeba zajistit si ochranu osobního či společného majetku před nenechavci. Nejobvyklejší obranou před krádeží bylo uschování věci na neznámé místo nebo její neustálé hlídání strážemi. K oblíbeným metodám patřila zvířata. V orientu používali pro strážení pokladů krokodýly, hady nebo dravá zvířata. Aby se sami dostali ke svým pokladům, namíchávali omamné prostředky do žrádla. Na evropském kontinentě k tomu sloužila domácí zvířata např. psi nebo husy. Jakmile se někdo přiblížil, okamžitě spustili štěkot nebo kejhání. Hlavy draka, lva, psa, nebo tvar hada se používají na klepadlech, klikách, překrytí klíčových dírek dodnes jako symbolika ochrany.  Absolutní datování vzniku zámku není potvrzeno. Skutečný zámek a klíč jsou čínské vynálezy pocházející z doby 4000 let př. n. l.  V Mezopotámii je používali v 3. tisíciletí př. n. l. Znali je i Egypťané. Nejstarší zámky jsou dřevěné. Vývoj a výroba zámků vždy souvisel s materiálem nejvíce používaným v době svého vzniku.  Dřevěné a později kovové zámky si pořizovali především zámožnější lidé k ochraně obydlí, sýpek a hospodářských stavení.

Dřevěné zámky
Nejdříve se jistili dřevěnými závorami na vnitřní straně dveří, zasunutých do vytvořených schránek na zárubních. U kamenných staveb vytvořili otvory pro vložení závory. Závora měla podobu pevného trámku, kulatého nebo hranatého tvaru, delšího než šířka dveří. Tam, kde byl kladen větší důraz na zajištění, byly i dvě závory nebo se přidávaly klínky a obrtlíky. Dveře byly s tvrdého dřeva opracovaného podle tehdejších možností. Byly velké, hrubého tvaru, ale princip činnosti byl předchůdce dnešních stavítkových zámků.

Zámek a klíč vznikl, aby lidé mohli při odchodu ochránit své cennosti v době, kdy se nenacházeli ve svém obydlí. Klíč k otevření zámků měl značné rozměry a nosil se přehozený přes rameno. Majitel takového klíče tím dával najevo svou příslušnost k vyšší vrstvě.

Asi nejznámější dřevěný je zámek egyptský. Dřevěná závora byla vybavena velice chytrým mechanismem západek, které byly vlivem gravitace ve své spodní, klidové poloze, čímž bránily otevření dveří.

Dřevěný klíč s kolíky se přes otvor ve dveřích zasunul do schránky zámku. Každý kolik pasoval přesně do příslušné dírky a nadzvednutím stavítek umožnil odsunout závoru.

Tento zámek je znám v různých podobách z více míst ve světě např. v Číně,

Americe, Izraeli nebo Persii. Je tedy pravděpodobné, že vznikali nezávisle na sobě. Doklady o tom se zachovaly v literatuře    a na malbách s této doby.                                                                   


Zámek označovaný jako „lakonický“ (krátký, případný), souvisí pravděpodobně s úsečným způsobem vyjadřování obyvatel Lakonie (součást militantní Sparty). I zde se závora zajišťuje tzv. balanovými kolíčky, které se však nevysunují skrze dutou závoru, nýbrž zvláštním otvorem na zavedení klíče. Tento dřevěný klíč, který byl občas nalezen i v provedení rohovém nebo kostěném, bylo nutno zavést rovnoběžně s dveřmi a těsně u nich.  Zámky tohoto druhu byly rozšířeny po celém světě.                                               

Výraznou nevýhodou všech dřevěných zámků však byla závislost jejich funkce na povětrnostních podmínkách.
(Pokračování příště)