Sběratel zámků a soudní znalec Josef Jakubík

Jihlava

Příjemný, na svoje roky dobře vypadající budoucí sedmdesátník Josef Jakubík pookřívá,  může-li s někým trochu zasvěceným pohovořit o zámcích. Nebo třeba poradit nezkušenému člověku, který si chce, dejme tomu, vylepšit zajištění bytu proti nezvaným návštěvníkům.
Klíče od trezorů někam zapadnou, náhradní nejsou a Josef Jakubík jede světa kraj, aby se setkal s tím, co důvěrně zná desítky let. Zná zevnitř i vně nejlépe zabezpečené trezorové místnosti některých bankovních domů.

Jak jste se dostal k zámkům?

Už jako školáka mě lákaly zámky. Nikdy jsem neodolal a musel jsem zámek rozpitvat. Tak jsem postupně přicházel na to, že uvnitř je závora, kterou posouvá klíč, hradítko zase brání posunutí závory a další díly, které pěkně do sebe zapadají.

Nebyla to trochu posedlost?

Možná, ale chtěl jsem přijít na principy a ty mě vedly do historie.  Nejstarší zámky byly velmi jednoduché, klíče skoro rovné. Ve starověku to byl třeba čtyřhran, čtyřlístek nebo srdíčko. Člověk smeká, když dostane do ruky takovou práci. Tehdy znali jen dřevěné uhlí, koks nebyl, a tehdejší kováři a zámečníci přesto vyráběli zámky dveří místností a truhlic, které byly na svoji dobu precizní prácičky.

Co je dnes nejmodernější?

Novinek je spousta, třeba biometrické zámky. Dveře odemknete jediným dotykem svého prstu. Tahle technologie už se zabydluje v našem životě. Vysoká bezpečnost je zajištěna otiskem prstu, který nelze zfalšovat a také není možné, abyste svůj klíč ztratil nebo vám jej někdo ukradl.

Máme i prověřenou klasiku…

Největší mobilní trezory, které se dají stěhovat, přesouvat, váží k pěti tunám. Jsou ale větší depozity, podzemní trezorové místnosti. Nejkvalitnější vrata stojí miliony korun, mají hloubku kolem metru a jsou zepředu krytá ocelovými deskami s kaleným povrchem. Pod nimi ocelové pláty v kombinaci s kalenými díly, železobetonem a nejrůznějšími hmotami, které lupičům znemožní dostat se dovnitř.

Jak tlusté jsou stěny?

Stěny trezorové místnosti se staví z velmi silného železobetonu do jednoho metru, aby se tam lupiči nedostali zezadu.

Zkuste popsat, jak se otevírají vrata trezorové místnosti

Systémů je celá řada. Klíč bývá lomený nebo skládací se snímacím odemykacím dílcem. Nejnovější systém je kalená lafeta, která dopraví vlastní klíč k zámku. Ten je umístěn hluboko v trezorových vratech.

Musí to být přesná práce

Klíče jsou vyrobeny s vysokou přesností a nepatrná chyba při odemykání může způsobit malou katastrofu.

Například?

V jednom bankovním domě zaměnil pokladník jeden klíč za druhý od vedlejšího trezoru a velmi malá drážka jinak postavená způsobila, že se při zasunutí lafety poškodilo stavítko.     Trezorová místnost byla rázem nedostupná, a to je pro bankovní dům katastrofa.

Byl jste u toho?

Servis výrobce tvrdil, že vrata trezorové místnosti se musí zezadu rozřezat a jedině tudy se lze dostat k zámku.

To by se někdo musel dovnitř nějak dostat…

Střelmistr prostřílel několika výbuchy stěnu , ale nakonec jsme vrata otevřeli a opravili bez násilí.

Používají kasaři výbušniny?

Zrovna loni jednoho odsoudili. Na poštách se pokoušel odpálit trezory tak, že výbušninu dával do prostoru pro klíč. Trezor výbuch těžce poškodil, ale neotevřel.

Pokračoval dál s trhavinou?

Zkoušel na severu Čech otevřít v noci na poště pokladnu opět trhavinou, ale sousedka naproti nespala, viděla světlo a za chvíli byla na místě zásahovka.

Kolik kriminálníků pracuje s výbušninou?

Jsou to spíš výjimky. Většinou se naučí ve vězení od spoluvězňů nějaké metody a praktiky, které si po propuštění vyzkoušejí, Tenhle byl vrah, který si odseděl dvacet let. Říkal, že se potřeboval zaopatřit, a od loňska je znovu za mřížemi. Právě ten trezor, který chtěl odpálit, jsme po něm dávali do pořádku.

Často lupiče přitahují bankomaty…

Loni vykradli čtyři bankomaty. Je dost těžké je otevřít, protože výrobci používají nové technologie. Dřív se používal k výplni klasický beton s armaturami. Dnes jsou dveře tenké, ale vyplněné speciální hmotou, která při ohřátí řezákem autogenu vyvíjí velmi nepříjemně páchnoucí dusivý dým. Krom toho je součástí hmoty drcený brusný materiál, ocelové kuličky a kalené úlomky oceli.

Pro srovnání se starou „kasou popelkou“ mají lupiči asi dost práce…

Skutečně staré trezory měly výplň z popela. Trezory jedné vídeňské firmy kolem roku 1850 byly zkoušené žárem. Máme zápis o tom, že trezor musel být i s papírovým obsahem vystaven hodinu zkoušce v ohni, a pak teprve dostal atest. Takové firmy si dobří zákazníci považovali.

Jak šel kasař na  „popelku“?

Předně si zatemnil okna, pak vyvrtal díru, nasadil trhák a pancíř otevřel asi jako konzervu. Nebo zvolil jinou osvědčenou metodu.

Co čeká dnes lupiče bankomatů?

Stačí si uvědomit, že brusný materiál nelze provrtat obvyklým ocelovým vrtákem, běžné kotouče rozbrušovačky mizí před očima, jak rychle ubývají, řezací hořák autogenu pálí hmotu tak, že v místnosti po pár vteřinách nikdo nevydrží. Samozřejmě při opravách podobných zařízení se musíme utkat s týmiž problémy  jako lupiči.

Máte tedy občas rizikovou práci…

Nejen to, ale někdy i vyčerpávající. Nejnáročnější práci jsem dělal se svým tchánem asi před čtyřiceti lety, když sídlo komunistické strany opouštělo budovu nynější České spořitelny. Trezor byl naposled otevřen v roce 1948 a otřesy z průjezdů trolejbusů a dopravy kolem způsobily uvolnění táhla a to nám marnilo všechny snahy zámek otevřít.

Za jak dlouho jste trezor otevřeli?

Dva jsme na tom pracovali celý týden od rána do večera. Zhubl jsem při tom o sedm kilo. Ale podařilo se nám jej nakonec otevřít tak dobře, že jsme z toho měli radost. Pak jsme trezor opravili a uvedli do provozu. Tam jsem měl takový dobrý pocit, že práci dělám jako koníčka.

Míváte podobný pocit častěji?

Když se vám podaří vyřešit nějakou hodně zapeklitou věc, je to uspokojení a radost. Připomíná mi to trochu moje začátky někdy ve třinácti letech, když se maminka nemohla dostat do zámku a já jsem jí pomohl.

Máte další zážitky z dětství se zámky?

Čítával jsem detektivky, a právě ty mě inspirovaly. Zkoušel jsem udělat si „šperhák“, a když se podařil a odemykal, hned jsem zkoušel jiný zámek, a tam nefungoval a u dalšího to třeba zase šlo.

Takže odmala jste tak trochu experimentátor…

O tom je celá profese. Musíte si všechno napřed omakat rukama, a k tomu se stále učit a vnímat spoustu novinek a zařizovat se podle toho všeho, jak je právě zapotřebí.

Objevují se v oboru novinky?

V každém novém trezoru nebo zámku je překvapení. Každá firma se snaží výrobek vylepšit a ztížit přístup, jak to jde. Mimo mechanických a materiálových vylepšení se používají nejrůznější pojistky. Třeba elektronická čidla vibrační, zvuková, optická, tepelná a další podle přání bankovních domů.

Ale stále platí staré dobré mechanismy?

Třeba trezory ve vyšší kvalitě 3. třídy mají v sobě takzvané nevratné pasivní uzávěry. V plášti je síť lanek. Ta při dotyku či přepálení hořákem zacvaknou uzávěr, který už neotevře ani originální klíč. Pak musí nastoupit někdo, kdo tomu rozumí.

Jak dělíte trezory?

V obchodním a podnikatelském prostředí se používají do 3. třídy. Do stupně 6 patří mobilní trezory, výš jsou zařazeny trezorové místnosti. Standardní kvalita zabezpečení je ve třídách 8 až 11. Stupeň 13 zaručuje nejvyšší kvalitu se stoprocentním zajištěním, na niž sází Česká národní banka.

Jste v řemesle trochu staromilec?

Jistě a dost. Třeba staré trezory měly takzvaný revoluční zámek. Když při přepadení pokladník zatáhl za revoluční uzávěr, ten zablokoval všechny zámky a zámečník měl nekonečně moc práce.  <<<   

 
Uvedeno s laskavým svolením původního autora článku

p. Stanislava Jelínka a p. Josefa Jakubíka